Šestinedělí – ČAS PŘIJETÍ

Článek, který se právě chystáte číst, pochází z pera mé kamarádky porodní asistentky a také maminky roční holčičky Aničky. Pokud Vás zajímá, jaký je pohled na období šestinedělí z vlastního prožitku, začtěte se… 🙂 Autorkou článku je Magdaléna Ezrová.

Moje vlastní šestinedělí nestálo za moc. Po prakticky bezproblémovém těhotenství a krásném domácím porodu jsem očekávala, že v klidu a v pohodě poběží všechno dál. Ale nestalo se. Dnes už vím proč. Je to ale natolik osobní a citlivé téma, že i přesto, že jsem plánovala o svém šestinedělí napsat, neudělám to. Místo toho jsem ale napsala článek o tom, jak šestinedělím projít bez zbytečných bolestí. Použila jsem jak svoje zkušenosti, tak i zkušenosti maminek, se kterými jsem si po porodu povídala. To co mě totiž nejvíc překvapilo, bylo to, že stejné nebo podobné problémy řeší tolik žen. Když totiž myslím na své šestinedělí, často se ptám sama sebe, proč jsem se lépe nepřipravila. Proč se i ostatní ženy, které se mi svěřovaly se svými problémy, lépe nepřipravily. Většinou všechny absolvovaly předporodní kurzy, četly si o porodu, kupovaly výbavičku pro miminko, tolik času strávily přemýšlením o tom, co budou potřebovat pro své dítě. Vůbec ale nepřemýšlely o tom, co budou potřebovat pro sebe, jak se změní jejich postavení v rodině, ve společnosti. Jak se změní jejich život.

Každá těhotná žena často od okolí slyší větu: Porodem miminka vše začíná. Přesto ale asi k jejich uším nedolehne. Neumím si to jinak vysvětlit. Já, porodní asistentka, tolik jsem toho viděla a slyšela o porodech i o době po porodu a přesto jsem byla ze svého šestinedělí překvapená? Jak to? Jak to že se mi hlavou stále honí jen jedna otázka – Proč mi to někdo neřekl? Proč mě na to někdo nepřipravil? Proč jsem se já sama lépe nepřipravila? Proč ….

Asi je u nás stále ještě zakořeněná věta „To přežiješ.“ Takže naše maminky, babičky, tety přežily porod a šestinedělí už asi nic nebylo. Často navíc měly jako „první pomoc“ na brečící a nespokojené dítě připravenou flašku a dudlík. Jenže co když jste kontaktní rodič? A nebo co když je vaše dítě kontaktní? Co když vaše miminko chce být neustále u vás, samo neusne, potřebuje být často kojeno?

A tak jsem hledala na internetu články o šestinedělí. Je jich tam mnoho, dokonce se takto jmenuje i jeden web. Přesto jsem tam nenašla nic, co by mi v mém šestinedělí pomohlo. Jak to? Články jsou totiž hlavně plné příkazů, zákazů, doporučení a pouček. A většina z toho ženu jen a pouze omezuje.

Dobře. Už jsem si zvykla na to, že mi mateřství změní život, ale opravdu mi ho musí změnit až tak?

 To opravdu najednou nemůžu jíst čerstvé rohlíky, musím s sebou nosit miliony věcí a výlet vypadá jak stěhování? To opravdu nemůžu dítě koupat po kojení, pít kávu nebo zelený čaj, musím se plně věnovat kojení a užívat si každou jeho minutu, takže se nemůžu podívat film, popovídat si s kamarády, přečíst si knížku? Jak dlouho to bude trvat? A je to vůbec všechno opravdu nutné?

Pokud jsem vás po přečtení těchto odstavců vyděsila, omlouvám se. S dítětem se vám život opravdu změní, ale je to špatně? Dítě vám ukáže nové obzory vašeho života, často i nový směr, kam se vydat. Bude vás učit a obohacovat celý život. Nakonec toho získáte mnohem víc, než o kolik přijdete. Jen ten čas „přechodu“ je sakra rychlý, a někdy i velmi náročný. A tady se dostáváme k podstatě tohoto článku. Jeho účelem je poskytnout vám několik rad, kterými se můžete nechat inspirovat nebo se k nim vrátit až budete potřebovat. Není myšlen dogmaticky a je otevřen i jiným možnostem, než které jsou v něm zmíněny. Protože co žena, to její jedinečný příběh.

Co vlastně ovlivňuje naše prožívání šestinedělí?

Jakto, že někdo má šestinedělí tak krásné, šťastné a bezproblémové a někdo se jím doslova protrpí? Proč jsou některé ženy nejšťastnější na světě a jiné, přestože by si to tak přály, nejsou?

Prožitek ženy podle mne určuje nespočet proměnných. Vybrala jsem jich několik. U některých je vliv velký, u některých menší, vše záleží na situaci a osobnostním naladění ženy.

            porod a čas strávený v nemocnici – průběh porodu, to do jaké míry jsou podpořeny kompetence žen – matek, to jak s nimi jedná personál, jak je podporuje v jejich mateřství, v jejich schopnosti postarat se o dítě – to vše určuje jejich další přístup k mateřství, k dítěti a tím i k šestinedělí. Ovlivňuje to i jejich schopnost vnímat dítě a rozumět jeho potřebám – protože pan doktor a sestřičky říkali že …. a tak i když má žena úplně opačný pocit, nemůže svůj vnitřní hlas poslechnout, protože zdravotníci tomu přece rozumí líp.

            „náročnost“ dítěte – jsou děti, které prostě potřebují být u maminky, potřebují být neustále kojeny, bez ní ani nespí. To hlavně v šestinedělí bývá u dětí běžnější, než si myslíme. Ale jejich pláč, který říká „Chci být u tebe mami!“ se často zaměňujeme za prdíky, bolesti bříška a kdo víc co ještě. Někdy jsou ale děti naprosto bezproblémové, ale novopečená maminka, nejistá sama sebou, hledá, co by mohlo být špatně natolik přehnaně, že si vlastně vůbec neodpočine (a to má většinou spojitost již se zmiňovaným porodem a časným šestinedělím, kdy ženy nejsou podpořeny ve svých dovednostech a schopnostech být matkami)

            vztahy v rodině – pokud má žena maminku nebo kamarádku, která jí pomůže tak jak potřebujete, a tehdy kdy potřebuje, bude asi vše snazší, než pokud bydlí rodina i přátelé daleko a ona je na všechno sama. Nebo naopak má její rodina úplně jiný životní styl a tak jí neuvaří třeba ani polévku, která by jí chutnala.

            – fungování partnerství – závisí od osobnosti partnera, od toho, jak fungoval vztah muže a ženy před porodem. Dám jen příklad. Třeba s partnerem, který „žárlí“ nebo potřebuje více pozornosti, bude těžší se prokousat začátkem šestinedělí, než pochopí, že se pozornost musí rozdělit a že i on se musí začít soustředit na nového člena rodiny.

            naše vlastní pojetí sebevyjádření, schopnost sebepotlačení a „předání se“ druhému – po porodu žena nemá prakticky čas na sebe. Často se musí zcela předat dítěti, podvolit se jeho potřebám. Někdy jsou shodné, ale někdy ne. Záleží na tom, jak moc je žena zvyklá „dělat si věci po svém“ a jak moc jí chybí její předporodní životní styl. A nemusí to vůbec souviset s tím, zda bylo miminko plánované nebo ne. I u plánovaných a velmi chtěných dětí se může dostavit přechodný pocit chyby, pocit, že si žena vůbec dítě neměla pořizovat.

PŘIJÍMEJ, CO TI ŽIVOT PŘEDKLÁDÁ, S LÁSKOU

SŽÍVÁNÍ SE S MIMINKEM  – PŘIJETÍ MIMINKA

Všechno je někdy poprvé. A první je i setkání s miminkem po porodu. Hodně jste o miminku slyšela, znáte ho už teď líp, než kdokoli jiný, a ono zná vás. Ale až po porodu se uvidíte a začnete spolu žít se vším všudy. První přivítání, seznámení, očuchání je to nejdůležitější. Pomáhá vám v překonání případných pozdějších překážek ve vašem vztahu. Pokud k němu nemůže dojít, lze si ho samozřejmě později vynahradit, ale chce to čas a trpělivost. Proto bychom tzv. Zlatou hodinku, neměli brát na lehkou váhu. Nectí se jen proto, aby nám „bylo dobře“. Během ní dochází i k mnoha fyziologickým mechanismům, díky kterým bude start do šestinedělí hladký a bezproblémový. A nejde jen o blahodárný vliv bondigu na kojení. Už od prvních chvil se s miminkem poznáváte, učíte se rozumět si, pokračujete v dialogu, který začal ještě když bylo miminko v bříšku a který hodně funguje na bázi telepatie, vcítění, vnitřních pocitů. Podporou této komunikace se pak zjednodušuje vše další a péče o dítě je tak mnohem jednodušší. Tím pak následně stoupá vaše sebevědomí jako maminek.

as

ZMĚNA ROLÍ V RODINĚ – PŘIJETÍ ROLE MATKY

Narozením nového člověka se mění naše role žen – stáváme se matkami. Zní to banálně, ale je to velká změna. Mění se náš společenský status, to jak na nás okolí nahlíží. Mění se naše role ve společnosti. A stejně tak se mění role muže, ze kterého se stává otec a role rodičů, ze kterých se stávají prarodiče – babička a dědeček. Z dvojice lidí se stává rodina. Tuto změnu bychom neměly brát na lehkou váhu a všichni zúčastnění by si měli uvědomit, že už vztahy poměří jinak – rodina prostě funguje jinak, než soužití dvou lidí. Nejtěžší to bývá v tomto ohledu pro muže. Ze dne na den se jim změní běh světa, na který jsou zvyklý. Žena se najednou stará o někoho dalšího a to prakticky po celý den. Pro některé muže to může být velký šok, záleží na jejich povaze a chodu domácnosti před narození miminka. Obecně lze říci že se nevaří, neuklízí, nežehlí …. dokud to neudělá někdo jiný než šestinedělka. Někdy si může muž připadat na druhé koleji.

NĚKDO MĚ POTŘEBUJE – PŘIJETÍ ODPOVĚDNOSTI

Jedna z nejtěžších věcí v partnerském soužití je vybalancování potřeb. Každý člověk má jiné potřeby, jinak se chová pokud nejsou uspokojené. Navíc je pro nás často těžké své potřeby vůbec vyslovit.

Miminko vyslovuje neuspokojení svých potřeb pláčem. Pro nás je ze začátku těžké určit, jaká potřeba je zrovna ta, která potřebuje uspokojit. Později se to ale zlepší a jsme schopné miminko utěšit a jeho potřeby uspokojit. Někdy se ale stává, že potřeby miminka kolidují s těmi našimi. A i dojít si na záchod a dát si sprchu může být neřešitelný problém. Můžeme se pak dostat do situace, kdy vlastně ani nevíme, jestli jsme si měli dítě pořizovat. Přemýšlíme a bilancujeme, jestli jsme neudělali chybu. Pláčeme a nevíme kudy dál. A pokud se nám nedaří potřeby našeho miminka rozklíčovat, celá situace se ještě zhoršuje a naše zoufalost a bezradnost se jen prohlubuje.

Dítě velmi často celé šestinedělí chce být v těsném kontaktu s maminkou, může chtít být neustále přisáté na prsu a žena může mít pocit, že se snad ani nikdy neodpojí. Pravdou je, že odpojí 🙂 Nebojte se dovolit si ležet, nic nedělat a jen kojit a pečovat o dítě. To je teď vaše práce, která ale neznamená, že nemůžete přijmout návštěvu kamarádky nebo jít na krátkou procházku.

NEJSEM TADY SAMA – PŘIJETÍ PÉČE A POMOCI OD OKOLÍ

Jako těhotné ženy chodí na kurzy předporodní přípravy, mělo by okolí budoucí maminky chodit na kurzy péče o ženu po porodu. V těhotenství žena nesmí nic, každý ji obskakuje, jak ale porodí, najednou už může všechno zvládnout sama.

Ale miminko se nenarodilo jen své mamince. Narodilo se také tatínkovi a má babičky a dědečky a tety a strýčky a kamarády svých rodičů. A ti všichni by tady měli být proto, aby pomohly mamince ve chvílích, kdy neví co si počít. A jejich pomoc by měla být opravdu nápomocná. Nemá jen vašemu okolí přinést dobrý pocit. Mám pomoci vám. I pomoc totiž může mít mnoho podob a bohužel jednou z nejčastějších bývá pomoc po které zbude více škody než užitku.

Proto pokud můžete, domluvte si nejlépe na celé šestinedělí někoho, kdo vám bude pomáhat s domácností a péčí o miminko. Kdo vám umožní zůstat co nejvíce v posteli, pohlídá miminko když se třeba potřebujete jít vysprchovat, dohlídne na to co a jak jíte a uvaří vám. Někdo kdo uklidí, vypere a vyžehlí, poskládá pleny … Udělá to co vy budete potřebovat a tak jak to budete potřebovat.

Slyšela jsem mnoho příběhů žen (hlavně po domácí porodu) jak ihned zvládaly celou domácnost, cítili se báječně a pár hodin po porodu vařily, uklízely … Proč ne. Je to jejich cesta. Jako porodní asistentka ji ale nepodporuji, protože vidím smysl v tom, že šestinedělí se má strávit v posteli, aby si tělo odpočinulo po velké zátěži, kterou je každý porod bez ohledu na subjektivní vnímání ženy. V antropologii naleznete mnoho příkladů, kdy ženy i s dítětem i po několik měsíců po porodu zůstávají sami nebo s partnerem na bezpečném místě, opečovávané svým okolím. A proto – dovolte si nechat se opečovávat. Někdy je to pro nás těžké, jsme zvyklé vše zvládnout a zařídit, ale teď na to není čas. Teď je váš čas vyhrazen na seznamování se a sžívání se s vaším miminkem. A úklid bytu rozhodně nespadá do povinností šestinedělky.

Nebojte se zapojit partnera do péče o dítě. Některé ženy mají pocit, že musí vše zvládnou samy, protože jsou k tomu biologicky předurčené. Určitě jsme první, kdo má o novorozené miminko pečovat, muž se ale může také úspěšně zapojit. I jen tím, že je s vámi, když se radujete nebo když je vám smutno.

RADY – PŘIJETÍ CIZÍHO NÁZORU

Bohužel s porodem se množství rad a doporučení, kterými je žena zasypána netenčí, ale naopak se zvětšuje. Každý tvrdí něco jiného a každá rada je zaručená. Velmi často se z „dobře míněné rady“ vyklube odsuzující názor na chování čerstvé maminky („Neměla bys tak často kojit, budeš mít problémy s bradavkami. A dítě bude rozmazlené.“) I nevinné věty a otázky („Kdy jsi naposledy kojila?“ „Není mu/jí zima/teplo?“) mohou bodat jako nůž. Pokud ale není okolí natolik moudré, aby respektovalo váš přístup k mateřství a pomáhalo jen tehdy, kdy je o pomoc požádáno, nezbývá vám než se naučit přijímat jejich názor. Pokud opravdu potřebujete pomoc a radu, obraťte se na někoho, komu věříte a s kým máte stejnou filozofii a přístup k životu, dětem a mateřství. Úplně nejlepší je, pokud někoho znáte už z období těhotenství. Může to být jak porodní asistentka, tak dula, laktační poradkyně nebo kamarádka.

Pokud je okolí v názorech velmi odlišné, poproste ho o pochopení. Váš postoj ke kočárku, dudlíku nebo postýlce je jen a jen váš a okolí by ho mělo respektovat.

„RADY“ PRO OBDOBÍ ŠESTINEDĚLÍ

 rose

Vzhledem k tomu, co jsem napsala výše, musí být slovo RADA v uvozovkách. Proto prosím berete toto jen jako jakási malá doporučení.

  • když miminko spí – všechno spí
  • kojit, kojit, kojit
  • nebát se říct si o pomoc
  • jsem dobrá matka – jsem ta nejlepší máma pro svoje dítě
  • dítě je osobnost už od narození – ono ví, chápe a rozumí, jen tomu musíme uvěřit
  • jsme jen lidi, nejsme stroje na perfektní mámu, co se nikdy nezlobí, nikdy není unavená, nikdy toho nemá moc, nikdy není nevyspalá ….
  • radovat se z okamžiku, z toho co je tady a teď
  • dovolit si brečet
  • dovolit si mít ambivalentní pocity, je normální pochybovat o tom, zda jsem dobrá máma, zda dělám věci dobře
  • najděte si čas na sebe – i u kojení se dá číst, dívat na film nebo povídat s kamarádkou
  • nebojte se zjednodušit si život – standardy zaběhlé v péči o dítě nám často život jen komplikují, buďte vynalézavé a hledejte svoji cestu, jak pečovat o dítě, svůj postoj, který vyhovuje vám a vaší rodině =  najděte si svoji nejlepší cestu (jen vy víte, kde jsou vaše hranice, na druhou stranu nebojte se je posouvat 🙂
Eva Hendrych Lorenzová

Jsem porodní asistentka a již několik let se věnuji podpoře žen na jejich cestě mateřstvím. V projektu Obejmutí po porodu se snažíme ženám ukazovat, jak být maminkami, ale přitom neztratit sebe samotné.

O tom, proč projekt Obejmutí po porodu vznikl a co přináší, si přečtěte na těchto stránkách>>

Komentáře