Proč Obejmutí po porodu?

Jsem porodní asistentka a již několik let se věnuji podpoře žen na jejich cestě mateřstvím. A tak jsem vytvořila projekt Obejmutí po porodu, kde se ženám snažíme ukazovat, jak být maminkami, ale přitom neztratit sebe samotné.

  • Mé jméno je Eva Hendrych Lorenzová.

  • Pracuji jako komunitní porodní asistentka a také jako odborná asistentka na Katedře ošetřovatelství a porodní asistence na Západočeské univerzitě v Plzni.

  • Těhotenství, porod a poporodní čas považuji v životě každé ženy za velice citlivé období, kdy je obzvláště důležité, aby každá žena měla někoho, kdo je jí nablízku a kdo je tu pro ní. Historicky to vždy bývaly právě porodní asistentky.

  • Těhotenství a porod primárně vnímám jako zdravé, přirozené tělesné procesy. 

  • Jsem přesvědčená, že matkou se žena nestane porodem děťátka, ale že to je delší cesta...

Když se dnes zamyslím nad tím, co vše zahrnuje slovo “mateřství”, musím se lehce pousmát. Z tohoto slova cítím vřelost, teplou náruč, jemnost, podporu, opravdovost a spojení se životem. Také z tohoto slova cítím velkou sílu ženy a tedy spojení ženy se svým středem, se svojí ženskou esencí. Být matkou je v naší společnosti stále velmi oceňované a mnoho žen tak nabývá již od mládí dojmu, že je to naše poslání a zároveň ta nejkrásnější role ženy.

Jakožto porodní asistentka pracuji již několik let. Vždycky mě zajímalo téma psychologie těhotenství a jakási metamorfóza, přeměna, ženy v matku. Kladla jsem si otázky: “Jaké to asi je, když si žena uvědomí, že je těhotná?”, “Jaké má žena asi pocity, když ví, že uvnitř v bříšku má nový život?”, “Jaké to asi je, když žena ví, že jí čeká porod?” a “Jaké to asi je, když se žena těší na setkání se svým miminkem?” Těmito úvahami a odpověďmi na otázky jsem většinou svojí pozornost k problematice proměny ženy v matku končila.

Jenže pak přišla změna. Uvědomila jsem si, že toto je slepá kolej a že moje péče o psychiku ženy nemůže končit porodem. Proč mi to ale trvalo poměrně dlouho (asi 5 let)?

Uvědomila jsem si, že fakt, že žena porodila miminko neznamená také to, že se žena stala matkou. Neznamená to ani to, že od teď vše půjde snadno a přirozeně. Uvědomila jsem si, že mnoho žen se po porodu pro samou péči o miminko odkloní od sebe samých. Pro mnoho čerstvých maminek není úplně přirozené být automaticky matkou a trvá různě dlouhý čas, než se v této roli ženy zabydlí a než tuto změnu přijmou.

Zjistila jsem, že mnoho čerstvých maminek trápí pocity nejistoty zda jsou dobrými matkami, zda vše dělají správně. A take mnoho žen má potřebu sdílet svojí životní etapu s jinými ženami a zde toto společenství často chybí. Je přirozené, že každá čerstvá maminka hledá inspiraci a pohlazení. Zjistila jsem take to, že naše společnost se hodně orientuje na péči o miminko. Jenže pro ženu to často znamená samotu, přetvářku o pocitech blaha a rozpojení se sebou samou. Z části je tento odklon přirozený – protože miminko potřebuje v prvních dnech a týdnech po porodu naší plnou péči a pozornost. Je ale opravdu nutné, aby se přitom zapomínalo na ženu, na dárkyni života, na bohyni…?

Ve své praxi porodní asistentky jsem si uvědomila, že spoustu žen po porodu nejen že nemá dostatečnou podporu v nové životní roli – roli matky, ale hlavně, že ženy nejsou podporovány ve své roli ženy. To, že se z žen stávají matky přeci neznamená, že přestávají být ženami!

A proto Vám v těchto chvílích pomocí našeho webu nabízíme jakési obejmutí po porodu. Místo, které Vás bude podporovat, abyste v přechodovém období Vašeho života neztratily samu sebe. Budeme se snažit Vám být podporou, inspirací a take láskyplnou náručí. Víme, že aby žena – matka mohla dávat, musí nejdříve odněkud brát. Pojďme vytvořit komunitu žen, ve které si jsou ženy vzájemnou oporou a sdílí svojí cestu ženy – matky.